Město Gallipoli na jihu italského regionu Apulie proslulo v roce 265 před Kristem právem razit mince. Již tehdy tedy bylo významné. Postupně bylo ovládáno Římany, později Byzantskou říší. Město bylo pro svou strategickou polohu v Tarentském zálivu Jónského moře po dlouhá staletí terčem nájezdů a bojů. Nacházelo se totiž přímo v půli námořní trasy mezi jižním cípem Salenta a Tarantem a také na starobylé římské cestě Via Traiana Calabra vedoucí z Taranta přes Gallipoli a Leucu do Otranta. Zde námořníci nabírali zastavovali pro zásoby vody a potravin. Přesto veškeré nájezdy je staré město na skalním ostrově zachovalé a dosud má přídech nedotčeného středověkého města se strohými křivolakými uličkami. Panoval zde silný orientální vliv, přerušený až příchodem španělské nadvlády.

Dávná historie Gallipoli

Podle Plinia zde původně bylo mesapijské město Anxa. V době Velkého Řecka pak zde bylo založeno město Gallipoli, což z řečtiny znamená „krásné město“ (řec. kalé polis), význam názvu Gallipoli se však může odvozovat i od symbolu kohouta (it. gallo), symbolu krétského krále Idomenea, mýtického zakladatele města.

Po řecké kolonii zde byla římská obec. Poté se města r. 460 zmocnili Vandalové a roku 542 ostrogótský král Totila a posléze na dlouhou dobu Byzantinci.

Gallipoli bylo posledním městem, které Normané r. 1071 na Byzancii dobyli, taktéž se zde r. 1481 ubránili Turkům.

Gallipoli – prestiž tekutého zlata

Po příchodu Španělů nebylo město připojeno k Neapolskému království, ale připadlo do rukou Benátčanů. A právě díky nim patřilo Gallipoli koncem 16. století mezi největší obchodní střediska v Evropě, bylo mj. centrálou obchodu s olivovým olejem, a to technickým olejem ke svícení apod. Obchodovalo se tu s Anglií, Holandskem, baltskými zeměmi, Ruskem a s Otomanskou říší. Své obrovské zásoby uchovávali v podzemních sklepích, v jednom z nich se dodnes zachovala starobylá lisovna.

 

Poutní místo kultu sv. Agáty

Na prosperitě a prestiži města se podílely také ostatky mučednice sv. Agáty, či legenda o nalezeném poprsí svaté Agáty, jíž byla postavena a zasvěcena katedrála v honosném, vytříbeném barokním stylu (tzv. leccejské a gallipolijské baroko). Důležitost údajné přítomnosti těchto ostatků a tudíž i sama katedrála zvyšovaly význam města. Proto se zde usazovala různá bratrství, která zde vybudovala svá sídla, potažmo kostely, kterých tu v malém starém městě je zhruba na třicet. Dle jedné legendy byly tyto kostely postaveny z peněz, které feudálové odváděli kněžím, poněvadž ti si stěžovali, že jim lidé kvůli práci na poli nechodí do kostela na bohoslužby. Pokud je tato legenda pravdivá, jistě feudálové tyto peníze strhávali rolníkům z výdělku. Na financování kostelů se však podíleli i bohaté šlechtické rody, které si nechávaly vystavět ve městě prestižní paláce a podporovaly i stavby kostelů.

Hlavní patroni města

Svatá Kristýna, Svatá Agáta, Svatý Sebastián