Bari je hlavním městem regionu Apulie a taktéž provincie Bari. Město se nachází na pobřeží Jadranského moře, má významný přístav, kterým proudí jak průmyslový obchod, tak cesty na Balkán, do Řecka a dále na Východ.

V Bari žije přes 300 000 obyvatel, je tak po Neapoli druhým největším městem v jižní Itálii. Najdeme zde univerzitu, taktéž námořnickou školu a letiště.

Bari je poutním místem ctitelů svatého Mikuláše, patrona města. Kult svatého Mikuláše zde harmonicky spojuje duchovní tradice Západu a Východu.

Historie města Bari

Historie města Bari začíná před 3500 až 4000 lety.

Tehdy tu na výběžku dnešního Starého města postavili lidé své chýše. Teprve ve 4. století před Kristem se tu utvořila osada v pravém slova smyslu, chráněná zdí. Místo bylo známé pod názvem Barion a jeho obyvatelé obchodovali s Východem v rámci Středozemního moře.

V době římské se Bari stalo římskou obcí a roku 108 po Kristu zde byla vystavena Via Traiana, která vedla z Říma k Bari a dále po východním pobřeží směrem na jih, přes Monopoli, Brindisi do Otranta.

Po pádu Římské říše zde mezi mnohými nájezdnými etniky převažovali Langobardi, kteří ve městě zanechali viditelné stopy své kultury, především v zákonodárné sféře.

Poté se město Bari stalo takřka na 30 let arabským emirátem mezi lety 847 až 871.

Roku 876 město spadlo pod vládu Východní říše římské a Byzantinci učinili z Bari hlavní město svého italského teritoria.

Později byli přizváni Normané na obranu proti muslimům, ti se však nakonec roku 1071 po tříletém obléhání území zmocnili dobytého města. V té době, od roku 1095, zde proudili křižáci. V letech 1087-1197 byla postavena basilika svatého Mikuláše z Myry, které z Bari učiní mj. významné poutní místo.

Za vlády Fridricha II. v první polovině 13. století nechal tento král restaurovat zdejší normanský hrad, který má podobu velké středověké nedobytné pevnosti.

Později roku 1268 přešla celá jižní Itálie do správy francouzského panovnického rodu Anjou. Karel z Anjou obohatili baziliku sv. Mikuláše četnými dary, avšak vyžádali si za to od obyvatel vysoké daně.

Po osvobození jižní Itálie od Turků španělskými Aragonci roku 1481, se Bari, resp. území Terra di Bari, stalo vévodstvím pod vlivem španělské královny Isabelly Kastilské-Aragonské, která zde v první polovině 16. století nechala postavit obranné hradby kolem města. Pod jejím vlivem začalo město kulturně i obchodně vzkvétat a bylo tomu tak i pod vlivem její dcery Bona Sforzy, manželky polského krále Zikmunda II. Augusta. Mladičká královna Bona Sforza byla pohřbena v nádherných blankytných vyšívaných šatech ve zdejší hlavní katedrále sv. Sabina, odpočívá v kryptě.

V 17. století pak význam města upadal pod vládou dalších Španělů, zvláště kvůli tomu, že král sídlil v Madridu, a neměl tak představu o zdejších poměrech, správě a problémech k nápravě. Město sužovala bída a hlad, různá povstání a další násilnosti.

Probíhal zde mocenský boj mezi Španěly a Francouzi, kteří se teritoria nakonec zmocnili a roku 1806 učinili z Bari hlavní město provincie.

Novodobá éra

Roku 1813 pak zde neapolský král Giocchino Murat položil základní kámen k novému městu – na mapě lze jasně vidět, jak je toto Nové město projektováno, a sice ve francouzském urbanistickém plánu na sobě kolmých ulic, ty vedou až k železniční trati a hlavnímu nádraží.

Z Bari se tak od 19. století pomalu vyvinulo moderní velkoměsto (na místní poměry), se starobylou čtvrtí, v jejíž křivolakých uličkách se snadno ztratíte. Staré město je dosud obydlené, jsou tu nádherné dvorky, rozvěšené voňavé prádlo či plata, na kterých se suší typické místní těstoviny orecchiette neboli ouška.